Něco málo o Mořských pannách

Zbarvení vodních bytostí je mnohotvárné a podobá se pestrému světu ryb,s nimiž sdílejí svůj domov. Mužští příslušníci rodu sirén(zvaní mořští vílové)se s výjímkou doby páření vyskytují jen ojediněle...............

Podobně jako každá kultura po sobě i tvorové z moře zanechávají na svých stanovištích památky.

Hromádky prázdných škeblí na pobřeží naznačují,že tu místní mořské panny nedávno povečeřely-zpravidla však nevaří, proto po ohni nepátrejte.Nedaleko bude zřejmě ležet ostrý předmět,který jim posloužil k otevření ulit.Někdy narazíte rovněž na mořské řasy,sušící se na břehu.

Sirény z nich vyrábějí hrubou tkaninu zvanou "mořské plátno".Z té pak šijí oděvy,pletou provazy a koše.Nástroje sirén bývají zhotoveny z kostí,úlomků suchozemského skla a ostrých žraločích zubů.Nikdy však neobdahují kovové součásti.Jejich rukojeť bývá zpravidla upevněna úhoří kůží.

Občas se dají najít i mušle nebo kusy korálů s otvůrky.Pocházejí z náhrdelníku,které nosí sirény kolem krku a občas také omotané kolem ocasu.

Sirény(čili mořské panny nebo též mořské víly),neméně nádherné jako nebezpečné,žijí v nepříliš organizovaných říších hluboko na dně mořském.

Někdy je však jejich zvědavá letora zavádí až do pobřežních mělčin.

Obvykle bývají k vidění v noci na přístavních molech nebo na jemném plážovém písku,avšak dají se zahlédnout i za dne,pokud náhodou odpočívají na skalnatých útesech. Někdy také uvíznou na mělčině,kam je zanesl příliv.

Sirény jsou na souši naprosto bezmocné.I když jim jejich obojživelné plíce umožňují dýchat nad hladinou,jejich stříbrné šupiny na slunci bleskurychle vysychají.

Mořské panny vynikají kromobyčejnou krásou,ale je nebezpečné se k nim byť jen přiblížit.Ostatně obyvatelé souše a moře spolu svádějí boj už odnepaměti.Rozrůstáním lidské populace a pokračujícím hubením mnoha druhů mořských kouzelných tvorů se toto nepřátelství ze strany sirén ještě prohloubilo.

Věrohodně vysvětlit existenci mořských bytostí se nepodařilo dodnes. Zvířata to zřejmě nejsou. Tvorové z hlubin oceánů jsou svou inteligencí srovnatelní s lidmi. Podle některých badatelů by mohlo jít o druh Homo sapiens, který se oddělil od suchozemské formy a vrátil se zpět do vody. Mají proto plíce i žábry a mohou žít pod vodou i na souši. Ale legendy nám nabízejí i opačné vysvětlení. Jedná se o lidi, kteří zmizeli v moři aby se po nějaké době znovu vynořili s rybím ocasem na svém těle.


Učitel ve Skotsku uviděl v roce 1809 na pobřeží sedět ženu s bujným poprsím. která měla od pasu dolů rybí ocas.

Další případ byl ohlášen v roce 1830 z Hebrid. Blízko u břehu si hrála malá holčička kterou náhodně strefili kamenem do hlavy. Moře již vyplavilo jen mrtvolku asi čtyřleté dívenky s rybím ocasem.

V roce 1841 se při bouři v Indickém oceánu utopil námořník z lodi Great King. O dva roky později byl na tom samém místě spatřen svými druhy živý ve vodě opět. To už měl ale šupinatý ocas a vyprávěl, že teď je konečně šťastný ale více ze svého tajemství prozradit nechtěl nebo nemohl.


V současné době se vědci shodují na tom, že mořská panna je vlastně kapustňák, neboli býložravý mořský savec s předními končetinami změněnými v ploutve a s vodorovnou ocasní ploutví. Některé zjevení mořských panen by se tím daly vysvětlit ale zase ne úplně všechny.

Ale také tvor který byl vyloven v pol.20 stol. u Shetlandských ostrovů nebyl zrovna kapustňák. Vypadal spíš jako chlupatá ženská s rybím ocasem a vydával pronikavý křik. Proto jej hodili raději zpět do moře.

Mořské panny)

Byly to půl panny a půl ryby. Ve starých spisech se zachovalo nejen mnoho jejich vyobrazení, ale také některé četné přednášky, které o nich s největší vážností proslovili staří učenci.

Zdá se, že tyto prastaré "mořské panny" si potrpěly na svůj zevnějšek zrovna tak, jako dnešní ženské. Ani jedna není podobná druhé, ale všechny jsou půvabné a svůdné. Některé stačil dlouhý rybí ocas, řídce posázený velikými šupinami, jiná se chlubila dvěma kratšími ocasy, hustě pokrytými šupinami. Některé měly dokonce jakási křidélka jako andělíčci. Ale už i mezi "mořskými pannami" byly živly výstřední, kterým se rybí ocasy nelíbily, známe obrázek jedné takové mořské modelky, která nasadila na svůj svůdný ženský předek zadeček jakéhosi psa.

MOŘSKÁ PANNA

Ve středověku pozorovali námořníci, rybáři i ostatní, kteří se plavili po moři podivného tvora-napůl člověk a napůl ryba.

Během mnoha let lidé tohoto tvora nazývali různě:irská panna, mořská žena, V Norsku jí říkali harpie, V Rusku kusalka a v Africe kouzlo řeky.

I když byli ve středověku často pozorovány jak se vyhřívají na pláži a na kamenech nemohl se k nim nikdo přiblížit.

Mořská panna má být potomek člověka a ryby.

Dlouhou dobu se věřilo, že skutečně existuje, ale teď se ví, že ve středověku vznikla v představách námořníků (říká se, že si jí pletli s lachtany).

Mořské panny neexistují a neexistovali.............a nebo ano???.......je jen na vás co si myslíte (napište mi do komentářů).

já vám přináším jejich obrázky (ve fotoalbu)....líbí se vám??? (napište mi do komentářů pls).